Blahovičník kulatoplodý

Farmakoterapeutické zařazení: dýchací cesty

Latinský název: Eucalyptus globulus Labill.

Čeleď: Myrtovité (Myrtaceae)

Synonyma: --

Česká jména: eukalyptus

Zahraniční názvy: blue gum eucalyptus, Tasmanian blue gum

Sbíraná část: listy a tenké listonosné větve; silice

Droga: Eucalypti folium

                Eucalypti etheroleum

Původ a rozšíření: Domácí na australském kontinentu a přilehlých ostrovech (Tasmanie), v 18. století rozšířen celosvětově díky námořním plavbám kapitána Jamese Cooka. Jeho název pochází z řečtiny, kdy slova „eu“ a „calyptos“ odkazují na důmyslné ukrytí tyčinek uvnitř květu až do jeho plného rozvinu. Eukalyptům se daří ve slunných či polostinných lokalitách a prospívají ve všech typech půd, včetně podmáčených, kterým napomáhají v odtoku přebytečné vody. Blahovičníky mají široké využití v mnoha oblastech od výroby nábytku až po parfémářství a tradiční lidovou medicínu.

Botanická charakteristika: Blahovičníky jsou vysoké stálezelené stromy, které dosahují výšky až 65 metrů. Koruna mladých stromů má obvykle kuželovitý tvar, později přecházející u starších jedinců do tvaru kulovitého. Oku lahodící je duhový vzhled blahovičníkových kmenů, který vzniká díky pravidelnému odlupování kůry a mění tak jeho barevnost od zelené přes hnědou, šedou až po modrou. Listy blahovičníků jsou zpravidla heteroblastické a vykazují tak různé charakteristiky u mladších a starších jedinců. Zatímco listy mladších stromů jsou vstřícné, široce vejčité, přisedlé a bílozeleně zbarvené, listy starších jedinců jsou spíše střídavé, kopinaté až srpovité, řapíkaté, tmavozelené až modrozelené, se zřetelnou žlutou centrální žilkou. Květenství jsou zpravidla malá, bělavá nebo žlutobílá, vyrůstající v paždí listů. Plodem je dřevnatá tobolka, která zpravidla obsahuje 5-6 semen.  

Obsahové látky: Blahovičníky jsou známé především pro svůj vysoký obsah silice, v jejímž složení dominuje monoterpenický uhlovodík 1,8-cineol (eukalyptol), z dalších složek jsou v silici zastoupeny také pineny, γ-terpinen, citronelol, citronelal, geranial, neral a jiné. Eukalyptové silici je připisována i většina známých biologických účinků (antimikrobiální, antifungální, antioxidační, protizánětlivé), nicméně kromě těkavých látek, obsažených v silici, jsou blahovičníky také významným zdrojem látek netěkavé povahy z kategorie stilbenoidů, fenolických kyselin, flavonoidů nebo triterpenů.
Co do strukturní variability i množství účinků je nejobsáhlejší a nejzajímavější skupina aduktů acylfloroglucinolů s terpeny, kam řadíme euglobaly či robustadialy s antimalarickými a antimikrobiálními vlastnostmi nebo sideroxylonaly a loxoflebaly s efekty antivirotickými. Nejnověji zkoumanou strukturní skupinou jsou eukalypglobulusaly s potenciální antiproliferativní aktivitou.

Použití a účinky: Eukalypty jsou vysazovány především v tropických a subtropických klimatech, ale díky své adaptabilitě se jim daří i v oblastech mírného pásu či extrémně vlhkých podmínkách. Díky rychlému růstu jsou cíleně vysazovány zejména pro potřeby dřevařského průmyslu, neboť poskytují kvalitní a odolné dřevo (výroba nábytku, lodí, zbraní, hudebních nástrojů didgeridoo). V oblasti tradičního lidového léčitelství byly eukalypty široce využívány původními obyvateli Austrálie (Aboriginci) pro léčbu mnoha neduhů. Esenciální oleje byly tradičně používány pro léčbu nachlazení, rýmy, zánětu dutin či kašle. Kůra a listy sloužily k léčbě hadích uštknutí, zmírnění horečky a bolesti zubů. Vnitřně Aboriginci využívali různé části stromů k léčbě poruch zažívacího traktu, zejména průjmů. Červenohnědý exsudát „kino“, vytékající po poranění dřeva byl díky svému bohatému obsahu tříslovin využíván ve formě prášku či pasty k léčbě otevřených ran a zástavě krvácení.

Dnes se silice používají především k inhalaci či balneoterapii a k čištění vnitřních prostor. Topicky je lze využít ke zmírnění bolesti při masáži

Nežádoucí účinky: Eukalyptová silice (eukalyptový olej) je díky obsahu 1,8- cineolu kontraindikována u dětí do 30 měsíců věku z důvodu rizika vzniku reflexního laryngospasmu. Balneoterapie v horké vodě s použitím eukalyptové silice se nedoporučuje v případě otevřených ran, akutních onemocnění kůže, vysokých horeček, závažných onemocnění, závažných poruch cirkulace a srdečního selhání.

Vnitřní užití se nedoporučuje díky nedostatku vědeckých dat do 12 let věku, v těhotenství a kojení.